promlčet

Czech

Etymology

From pro- +‎ mlčet.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈproml̩t͡ʃɛt]

Verb

promlčet pf

1. (law) to be statute-barred

Conjugation

Conjugation

Infinitive	promlčet, promlčeti	Active adjective	promlčící, promlčevší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	promlčím	promlčíme	—	promlčme
2nd person	promlčíš	promlčíte	promlč	promlčte
3rd person	promlčí	promlčí	—	—

The verb promlčet does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	promlčel	promlčeli	—	—
masculine inanimate		promlčely		—
feminine	promlčela		—
neuter	promlčelo	promlčela	promlčeno	—

Transgressives	present	past
masculine singular	promlče	promlčev
feminine + neuter singular	promlčíc	promlčevši
plural	promlčíce	promlčevše

Related terms

• promlčení n
• promlčený
• promlčitelný

 

Further reading

• promlčeti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• promlčeti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• promlčet in Internetová jazyková příručka