mlčet

Czech

Alternative forms

• mlčeti (archaic)

Etymology

Inherited from Old Czech mlčěti, from Proto-Slavic *mьlčati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈml̩t͡ʃɛt]

Verb

mlčet impf (perfective pomlčet)

1. not to speak, to be silent

   Antonym: mluvit

Conjugation

Conjugation

Infinitive	mlčet, mlčeti	Active adjective	mlčící, mlčevší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	mlčím	mlčíme	—	mlčme
2nd person	mlčíš	mlčíte	mlč	mlčte
3rd person	mlčí	mlčí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive mlčet.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	mlčel	mlčeli	—	—
masculine inanimate		mlčely		—
feminine	mlčela		—
neuter	mlčelo	mlčela	mlčeno	—

Transgressives	present	past
masculine singular	mlče	mlčev
feminine + neuter singular	mlčíc	mlčevši
plural	mlčíce	mlčevše

Derived terms

• mlčení n
• mlčenlivě
• mlčenlivost
• mlčenlivý
• mlčeti zlato
• mluviti stříbro, mlčeti zlato
• promlčet
• umlčet
• zamlčet

 

Further reading

• “mlčeti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “mlčeti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “mlčet”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)