puntík

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech puntík. By surface analysis, punkt +‎ -ík.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpunciːk]

Noun

puntík m inan

1. dot, spot

   do posledního puntíku ― to the smallest detail

Declension

Declension of puntík (velar masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	puntík	puntíky
genitive	puntíku	puntíků
dative	puntíku	puntíkům
accusative	puntík	puntíky
vocative	puntíku	puntíky
locative	puntíku	puntících
instrumental	puntíkem	puntíky

Derived terms

• puntíček
• puntíčkář
• puntíkovaný

 

Further reading

• puntík in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• puntík in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• puntík in Internetová jazyková příručka