rozčtvrtit

Czech

Etymology

From roz- +‎ čtvrtit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrost͡ʃtvr̩cɪt]

Verb

rozčtvrtit pf (imperfective čtvrtit)

1. to quarter (divide into quarters)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	rozčtvrtit, rozčtvrtiti	Active adjective	rozčtvrtivší
Verbal noun	rozčtvrcení	Passive adjective	rozčtvrcený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	rozčtvrtím	rozčtvrtíme	—	rozčtvrťme
2nd person	rozčtvrtíš	rozčtvrtíte	rozčtvrť	rozčtvrťte
3rd person	rozčtvrtí	rozčtvrtí	—	—

The verb rozčtvrtit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	rozčtvrtil	rozčtvrtili	rozčtvrcen	rozčtvrceni
masculine inanimate		rozčtvrtily		rozčtvrceny
feminine	rozčtvrtila		rozčtvrcena
neuter	rozčtvrtilo	rozčtvrtila	rozčtvrceno	rozčtvrcena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	rozčtvrtiv
feminine + neuter singular	—	rozčtvrtivši
plural	—	rozčtvrtivše

Related terms

• rozpůlit
• roztřetit

 

Further reading

• rozčtvrtiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• rozčtvrtiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• rozčtvrtit in Internetová jazyková příručka