rozčtvrtit
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
rozčtvrtit pf (imperfective čtvrtit)
- to quarter (divide into quarters)
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | rozčtvrtit, rozčtvrtiti | Active adjective | rozčtvrtivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | rozčtvrcení | Passive adjective | rozčtvrcený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | rozčtvrtím | rozčtvrtíme | — | rozčtvrťme |
| 2nd person | rozčtvrtíš | rozčtvrtíte | rozčtvrť | rozčtvrťte |
| 3rd person | rozčtvrtí | rozčtvrtí | — | — |
| The verb rozčtvrtit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | rozčtvrtil | rozčtvrtili | rozčtvrcen | rozčtvrceni |
| masculine inanimate | rozčtvrtily | rozčtvrceny | ||
| feminine | rozčtvrtila | rozčtvrcena | ||
| neuter | rozčtvrtilo | rozčtvrtila | rozčtvrceno | rozčtvrcena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | rozčtvrtiv |
| feminine + neuter singular | — | rozčtvrtivši |
| plural | — | rozčtvrtivše |
Related terms edit
Further reading edit
- rozčtvrtiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- rozčtvrtiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- rozčtvrtit in Internetová jazyková příručka