roztřetit
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
roztřetit pf (imperfective třetit)
- to third (divide into thirds)
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | roztřetit, roztřetiti | Active adjective | roztřetivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | roztřetění | Passive adjective | roztřetěný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | roztřetím | roztřetíme | — | roztřeťme |
| 2nd person | roztřetíš | roztřetíte | roztřeť | roztřeťte |
| 3rd person | roztřetí | roztřetí | — | — |
| The verb roztřetit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | roztřetil | roztřetili | roztřetěn | roztřetěni |
| masculine inanimate | roztřetily | roztřetěny | ||
| feminine | roztřetila | roztřetěna | ||
| neuter | roztřetilo | roztřetila | roztřetěno | roztřetěna |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | roztřetiv |
| feminine + neuter singular | — | roztřetivši |
| plural | — | roztřetivše |
Related terms edit
Further reading edit
- roztřetiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- roztřetiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989