roztřetit

Czech

Etymology

From roz- +‎ třetit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrostr̝̊ɛcɪt]

Verb

roztřetit pf (imperfective třetit)

1. to third (divide into thirds)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	roztřetit, roztřetiti	Active adjective	roztřetivší
Verbal noun	roztřetění	Passive adjective	roztřetěný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	roztřetím	roztřetíme	—	roztřeťme
2nd person	roztřetíš	roztřetíte	roztřeť	roztřeťte
3rd person	roztřetí	roztřetí	—	—

The verb roztřetit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	roztřetil	roztřetili	roztřetěn	roztřetěni
masculine inanimate		roztřetily		roztřetěny
feminine	roztřetila		roztřetěna
neuter	roztřetilo	roztřetila	roztřetěno	roztřetěna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	roztřetiv
feminine + neuter singular	—	roztřetivši
plural	—	roztřetivše

Related terms

• rozčtvrtit
• rozpůlit

 

Further reading

• roztřetiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• roztřetiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989