rozmlouvat

Czech

Etymology

From rozmluvit +‎ -at.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrozm̩lou̯vat]

Verb

rozmlouvat impf (perfective rozmluvit)

1. (intransitive) to converse (to engage in conversation)
2. (transitive) to dissuade

   Rozmlouvali jsme mu to celou noc. ― We were dissuading him from this throughout the night.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	rozmlouvat, rozmlouvati	Active adjective	rozmlouvající
Verbal noun	rozmlouvání	Passive adjective	rozmlouvaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	rozmlouvám	rozmlouváme	—	rozmlouvejme
2nd person	rozmlouváš	rozmlouváte	rozmlouvej	rozmlouvejte
3rd person	rozmlouvá	rozmlouvají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive rozmlouvat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	rozmlouval	rozmlouvali	rozmlouván	rozmlouváni
masculine inanimate		rozmlouvaly		rozmlouvány
feminine	rozmlouvala		rozmlouvána
neuter	rozmlouvalo	rozmlouvala	rozmlouváno	rozmlouvána

Transgressives	present	past
masculine singular	rozmlouvaje	—
feminine + neuter singular	rozmlouvajíc	—
plural	rozmlouvajíce	—

Related terms

• rozmlouvání

 

Further reading

• “rozmlouvati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “rozmlouvati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “rozmlouvat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)