rozmluvit

Czech

Etymology

From roz- +‎ mluvit. Compare Polish rozmówić.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrozm̩luvɪt]

Verb

rozmluvit pf (imperfective rozmlouvat)

1. to dissuade
2. (reflexive with se) to start talking, to get talking

   Během přednášky se profesor rozmluvil. ― The professor started to speak during the lecture.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	rozmluvit, rozmluviti	Active adjective	rozmluvivší
Verbal noun	rozmluvení	Passive adjective	rozmluvený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	rozmluvím	rozmluvíme	—	rozmluvme
2nd person	rozmluvíš	rozmluvíte	rozmluv	rozmluvte
3rd person	rozmluví	rozmluví	—	—

The verb rozmluvit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	rozmluvil	rozmluvili	rozmluven	rozmluveni
masculine inanimate		rozmluvily		rozmluveny
feminine	rozmluvila		rozmluvena
neuter	rozmluvilo	rozmluvila	rozmluveno	rozmluvena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	rozmluviv
feminine + neuter singular	—	rozmluvivši
plural	—	rozmluvivše

See also

• odradit

Further reading

• “rozmluviti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “rozmluviti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “rozmluvit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)