sčěstie

Old Czech

Alternative forms

• ščěstie, štěstie (later)

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *sъčęstьje. By surface analysis, s- +‎ čiest +‎ -ie.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈst͡ʃi̯ɛsci̯ɛː/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈst͡ʃɛsciː/

Noun

sčěstie n

1. happiness
2. luck

   Jde mi sčěstie. ― I am lucky.

Declension

Declension of sčěstie (soft o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	sčěstie	sčěstí	sčěstie
genitive	sčěstie	sčěsťú	sčěstí
dative	sčěsťú	sčěstíma	sčěstím
accusative	sčěstie	sčěstí	sčěstie
vocative	sčěstie	sčěstí	sčěstie
locative	sčěstí, sčěsťú	sčěsťú	sčěstích
instrumental	sčěstím	sčěstíma	sčěstími

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Related terms

• nesčastný
• nesčěstie
• sčastný
• Sčěstislava
• sčěstiti
• sčěstíčko

 

Descendants

• Czech: štěstí

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “sčěstie”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění