skončit

CzechEdit

EtymologyEdit

s- +‎ končit

PronunciationEdit

VerbEdit

skončit pf (imperfective končit)

  1. (intransitive) to finish (to come to an end)
    Písnička už skončila.The song has ended.
  2. to end up (to arrive at a destination, sometimes unexpectedly)

ConjugationEdit

Related termsEdit

Further readingEdit

  • skončiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • skončiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989