slitovat

Czech

Etymology

From s- +‎ litovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈslɪtovat]

Verb

slitovat pf

1. to take pity, to have mercy

Conjugation

Conjugation

Infinitive	slitovat, slitovati	Active adjective	slitovavší
Verbal noun	slitování	Passive adjective	slitovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	slituji, slituju (coll.)	slitujeme	—	slitujme
2nd person	slituješ	slitujete	slituj	slitujte
3rd person	slituje	slitují, slitujou (coll.)	—	—

The verb slitovat does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	slitoval	slitovali	slitován	slitováni
masculine inanimate		slitovaly		slitovány
feminine	slitovala		slitována
neuter	slitovalo	slitovala	slitováno	slitována

Transgressives	present	past
masculine singular	—	slitovav
feminine + neuter singular	—	slitovavši
plural	—	slitovavše

Related terms

• slitování

 

Further reading

• slitovati se in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• slitovati se in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• slitovat in Internetová jazyková příručka