sočit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech sočiti. By surface analysis, sok +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsot͡ʃɪt]

Verb

sočit impf

1. to bear a grudge, to blame, to hate

   Synonyms: nevražit, nenávidět

   Hoši na něj sočili zlými pohledy. ― (please add an English translation of this usage example)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	sočit, sočiti	Active adjective	sočící
Verbal noun	sočení	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	sočím	sočíme	—	sočeme
2nd person	sočíš	sočíte	soči	sočete
3rd person	sočí	sočí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive sočit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	sočil	sočili	—	—
masculine inanimate		sočily		—
feminine	sočila		—
neuter	sočilo	sočila	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	soče	—
feminine + neuter singular	sočíc	—
plural	sočíce	—

Derived terms

• osočit
• osočovat

 

Further reading

• sočiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• sočiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• sočit in Internetová jazyková příručka