From s- + plnit.
splnit pf (imperfective plnit or splňovat)
- to fulfill (object: promise)
- to fulfill, to meet (object: requirement)
Conjugation
The verb splnit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
|
Transgressives
|
present
|
past
|
masculine singular
|
— |
splniv
|
feminine + neuter singular
|
— |
splnivši
|
plural
|
— |
splnivše
|
- splniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- splniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- splnit in Internetová jazyková příručka