stěhovat

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *stěg-.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈscɛɦovat]

Verb

stěhovat impf (perfective přestěhovat or vystěhovat)

1. (reflexive with se) to move (to change residence)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	stěhovat, stěhovati	Active adjective	stěhující
Verbal noun	stěhování	Passive adjective	stěhovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	stěhuji, stěhuju (coll.)	stěhujeme	—	stěhujme
2nd person	stěhuješ	stěhujete	stěhuj	stěhujte
3rd person	stěhuje	stěhují, stěhujou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive stěhovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	stěhoval	stěhovali	stěhován	stěhováni
masculine inanimate		stěhovaly		stěhovány
feminine	stěhovala		stěhována
neuter	stěhovalo	stěhovala	stěhováno	stěhována

Transgressives	present	past
masculine singular	stěhuje	—
feminine + neuter singular	stěhujíc	—
plural	stěhujíce	—

Derived terms

adjective

• stěhovavý

 

nouns

• stěhování

 

verbs

• nastěhovat
• odstěhovat
• přestěhovat
• vystěhovat

 

Further reading

• “stěhovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “stěhovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “stěhovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)