tvój

See also: tvoj, твој, and твой

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *tvojь.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈtʋoːj/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈtvu̯oj/

Pronoun

tvój

1. (possessive) your, yours, thy, thine (2nd-person familiar, singular only)

Declension

Declension of tvój (irregular)

singular
	masculine	feminine	neuter
nominative	tvój	tvá, tvojě	tvé, tvoje
genitive	tvého	tvé	tvého
dative	tvému	tvej, tvéj	tvému
accusative	tvého, tvój	tvú, tvoju	tvé, tvoje
locative	tvém	tvej, tvéj	tvém
instrumental	tvým	tvú	tvým
dual
	masculine	feminine	neuter
nominative	tvá	tvoji
genitive	tvú, tvojú
dative	tvýma
accusative	tvá	tvoji
locative	tvú, tvojú
instrumental	tvýma
plural
	masculine	feminine	neuter
nominative	tvoji	tvé, tvojě	tvá, tvojě
genitive	tvých
dative	tvým
accusative	tvé, tvojě		tvá, tvojě
locative	tvých
instrumental	tvými

Descendants

• Czech: tvůj

References

• Jan Gebauer (1903–1916) “tvój”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění