ukousnout

Czech

Etymology

From u- +‎ kousnout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈukou̯snou̯t]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: u‧kou‧s‧nout

Verb

ukousnout pf (imperfective ukusovat)

1. to bite off

   Ten žralok ukousl její levou ruku. ― The shark bit her left arm.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	ukousnout, ukousnouti	Active adjective	ukousnuvší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	ukousnu	ukousneme	—	ukousněme
2nd person	ukousneš	ukousnete	ukousni	ukousněte
3rd person	ukousne	ukousnou	—	—

The verb ukousnout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	ukousl	ukousli	ukousnut	ukousnuti
masculine inanimate		ukously		ukousnuty
feminine	ukousla		ukousnuta
neuter	ukouslo	ukousla	ukousnuto	ukousnuta

Transgressives	present	past
masculine singular	—	ukousnuv
feminine + neuter singular	—	ukousnuvši
plural	—	ukousnuvše

Related terms

• kousnout
• ukousávat

 

Further reading

• ukousnouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• ukousnouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• ukousnout in Internetová jazyková příručka