umlčet

Czech

Etymology

From u- +‎ mlčet.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈuml̩t͡ʃɛt]

Verb

umlčet pf (imperfective umlčovat)

1. to silence (to make something silent)

   Synonyms: utišit, ztišit

2. to silence (to suppress criticism)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	umlčet, umlčeti	Active adjective	umlčící, umlčevší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	umlčím	umlčíme	—	umlčme
2nd person	umlčíš	umlčíte	umlč	umlčte
3rd person	umlčí	umlčí	—	—

The verb umlčet does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	umlčel	umlčeli	—	—
masculine inanimate		umlčely		—
feminine	umlčela		—
neuter	umlčelo	umlčela	umlčeno	—

Transgressives	present	past
masculine singular	umlče	umlčev
feminine + neuter singular	umlčíc	umlčevši
plural	umlčíce	umlčevše

Related terms

• umlčení n
• umlčování n

 

Further reading

• “umlčeti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “umlčeti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “umlčet”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)