vokalizovat

Czech

Etymology

From Latin vōcālis +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvokalɪzovat]

Verb

vokalizovat impf or pf

1. to vocalize
2. (reflexive with se) to become vocalized

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vokalizovat, vokalizovati	Active adjective	vokalizující, vokalizovavší
Verbal noun	vokalizování	Passive adjective	vokalizovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vokalizuji, vokalizuju (coll.)	vokalizujeme	—	vokalizujme
2nd person	vokalizuješ	vokalizujete	vokalizuj	vokalizujte
3rd person	vokalizuje	vokalizují, vokalizujou (coll.)	—	—

When the verb is used in perfective aspect, it does not have present tense and the present forms are used to express future only. When the verb is used in imperfective aspect, the future tense is a combination of a future form of být + infinitive vokalizovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vokalizoval	vokalizovali	vokalizován	vokalizováni
masculine inanimate		vokalizovaly		vokalizovány
feminine	vokalizovala		vokalizována
neuter	vokalizovalo	vokalizovala	vokalizováno	vokalizována

Transgressives	present	past
masculine singular	vokalizuje	vokalizovav
feminine + neuter singular	vokalizujíc	vokalizovavši
plural	vokalizujíce	vokalizovavše

Related terms

• vokalický
• vokalistka
• vokalizace
• vokalizovaný
• vokál

 

Further reading

• vokalizovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vokalizovat in Internetová jazyková příručka