vybičovat
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
vybičovat pf (imperfective vybičovávat)
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | vybičovat, vybičovati | Active adjective | vybičující |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | vybičování | Passive adjective | vybičovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | vybičuji, vybičuju (coll.) |
vybičujeme | — | vybičujme |
| 2nd person | vybičuješ | vybičujete | vybičuj | vybičujte |
| 3rd person | vybičuje | vybičují, vybičujou (coll.) |
— | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vybičovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | vybičoval | vybičovali | vybičován | vybičováni |
| masculine inanimate | vybičovaly | vybičovány | ||
| feminine | vybičovala | vybičována | ||
| neuter | vybičovalo | vybičovala | vybičováno | vybičována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | vybičuje | — |
| feminine + neuter singular | vybičujíc | — |
| plural | vybičujíce | — |
Related terms edit
Further reading edit
- vybičovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- vybičovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- vybičovat in Internetová jazyková příručka