vybičovat

Czech

Etymology

From vy- +‎ bič +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪbɪt͡ʃovat]

Verb

vybičovat pf (imperfective vybičovávat)

1. to stimulate (sb) into doing something
2. to whip, to lash

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vybičovat, vybičovati	Active adjective	vybičující
Verbal noun	vybičování	Passive adjective	vybičovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vybičuji, vybičuju (coll.)	vybičujeme	—	vybičujme
2nd person	vybičuješ	vybičujete	vybičuj	vybičujte
3rd person	vybičuje	vybičují, vybičujou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vybičovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vybičoval	vybičovali	vybičován	vybičováni
masculine inanimate		vybičovaly		vybičovány
feminine	vybičovala		vybičována
neuter	vybičovalo	vybičovala	vybičováno	vybičována

Transgressives	present	past
masculine singular	vybičuje	—
feminine + neuter singular	vybičujíc	—
plural	vybičujíce	—

Related terms

• bičovat

 

Further reading

• “vybičovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vybičovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vybičovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)