vyobcovat

Czech

Etymology

From vy- +‎ obcovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪjopt͡sovat]

Verb

vyobcovat pf

1. to excommunicate

   Synonym: exkomunikovat

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vyobcovat, vyobcovati	Active adjective	vyobcovavší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vyobcuji, vyobcuju (coll.)	vyobcujeme	—	vyobcujme
2nd person	vyobcuješ	vyobcujete	vyobcuj	vyobcujte
3rd person	vyobcuje	vyobcují, vyobcujou (coll.)	—	—

The verb vyobcovat does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vyobcoval	vyobcovali	vyobcován	vyobcováni
masculine inanimate		vyobcovaly		vyobcovány
feminine	vyobcovala		vyobcována
neuter	vyobcovalo	vyobcovala	vyobcováno	vyobcována

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vyobcovav
feminine + neuter singular	—	vyobcovavši
plural	—	vyobcovavše

Derived terms

• vyobcování

 

Further reading

• “vyobcovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “vyobcovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vyobcovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)