vyobcovat
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
vyobcovat pf
- to excommunicate
- Synonym: exkomunikovat
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | vyobcovat, vyobcovati | Active adjective | vyobcovavší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | — | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | vyobcuji, vyobcuju (coll.) |
vyobcujeme | — | vyobcujme |
| 2nd person | vyobcuješ | vyobcujete | vyobcuj | vyobcujte |
| 3rd person | vyobcuje | vyobcují, vyobcujou (coll.) |
— | — |
| The verb vyobcovat does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | vyobcoval | vyobcovali | vyobcován | vyobcováni |
| masculine inanimate | vyobcovaly | vyobcovány | ||
| feminine | vyobcovala | vyobcována | ||
| neuter | vyobcovalo | vyobcovala | vyobcováno | vyobcována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | vyobcovav |
| feminine + neuter singular | — | vyobcovavši |
| plural | — | vyobcovavše |
Derived terms edit
Further reading edit
- vyobcovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- vyobcovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- vyobcovat in Internetová jazyková příručka