vysílit

Czech

Etymology

From vy- +‎ síla +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪsiːlɪt]

Verb

vysílit pf (imperfective vysilovat)

1. to tire, to exhaust

   Synonym: unavit

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vysílit, vysíliti	Active adjective	vysílivší
Verbal noun	vysílení	Passive adjective	vysílený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vysílím	vysílíme	—	vysilme
2nd person	vysílíš	vysílíte	vysil	vysilte
3rd person	vysílí	vysílí	—	—

The verb vysílit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vysílil	vysílili	vysílen	vysíleni
masculine inanimate		vysílily		vysíleny
feminine	vysílila		vysílena
neuter	vysílilo	vysílila	vysíleno	vysílena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vysíliv
feminine + neuter singular	—	vysílivši
plural	—	vysílivše

Further reading

• vysíliti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vysíliti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vysílit in Internetová jazyková příručka