vysnít

Czech

Etymology

From vy- +‎ snít.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪsɲiːt]

Verb

vysnít pf (imperfective vysnívat)

1. (reflexive with si) to dream something up

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vysnít, vysníti	Active adjective	vysnivší
Verbal noun	vysnění	Passive adjective	vysněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vysním	vysníme	—	vysněme
2nd person	vysníš	vysníte	vysni	vysněte
3rd person	vysní	vysní	—	—

The verb vysnít does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vysnil	vysnili	vysněn	vysněni
masculine inanimate		vysnily		vysněny
feminine	vysnila		vysněna
neuter	vysnilo	vysnila	vysněno	vysněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vysniv
feminine + neuter singular	—	vysnivši
plural	—	vysnivše

Related terms

• sen
• snít

 

Further reading

• vysníti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vysníti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vysnít in Internetová jazyková příručka