vyvodit

Czech

Etymology

From vy- +‎ vodit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪvoɟɪt]

Verb

vyvodit pf (imperfective vyvozovat)

1. to deduce, infer, draw

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vyvodit, vyvoditi	Active adjective	vyvodivší
Verbal noun	vyvození	Passive adjective	vyvozený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vyvodím	vyvodíme	—	vyvoďme
2nd person	vyvodíš	vyvodíte	vyvoď	vyvoďte
3rd person	vyvodí	vyvodí	—	—

The verb vyvodit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vyvodil	vyvodili	vyvozen	vyvozeni
masculine inanimate		vyvodily		vyvozeny
feminine	vyvodila		vyvozena
neuter	vyvodilo	vyvodila	vyvozeno	vyvozena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vyvodiv
feminine + neuter singular	—	vyvodivši
plural	—	vyvodivše

Related terms

• vyvoditelný

 

Further reading

• “vyvoditi”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “vyvoditi”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vyvodit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)