zapřáhnout

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech zapřáhnúti, zapřieci. From za- + *-přáhnout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzapr̝̊aːɦnou̯t]

Verb

zapřáhnout pf (imperfective zapřahávat)

1. to hitch

   Kůň byl zapřažen k vozu. ― The horse has been hitched to a cart.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zapřáhnout, zapřáhnouti	Active adjective	zapřáhnuvší
Verbal noun	zapřažení	Passive adjective	zapřažený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zapřáhnu	zapřáhneme	—	zapřáhněme
2nd person	zapřáhneš	zapřáhnete	zapřáhni	zapřáhněte
3rd person	zapřáhne	zapřáhnou	—	—

The verb zapřáhnout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zapřáhl, zapřáhnul	zapřáhli, zapřáhnuli	zapřažen	zapřaženi
masculine inanimate		zapřáhly, zapřáhnuly		zapřaženy
feminine	zapřáhla, zapřáhnula		zapřažena
neuter	zapřáhlo, zapřáhnulo	zapřáhla, zapřáhnula	zapřaženo	zapřažena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	zapřáhnuv
feminine + neuter singular	—	zapřáhnuvši
plural	—	zapřáhnuvše

Derived terms

• zapřažený
• zápřah m

 

Related terms

• napřáhnout
• přepřáhnout
• rozpřáhnout
• spřáhnout
• vypřáhnout

 

Further reading

• zapřáhnouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• zapřáhnouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989