rozpřáhnout

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech rozpřáhnúti, rozpřieci. From roz- + *-přáhnout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrospr̝̊aːɦnou̯t]

Verb

rozpřáhnout pf (imperfective rozpřahávat)

1. to spread out

   rozpřáhnout ruce ― to spread out one's arms

2. (reflexive with se) to raise one's hand (to hit or grab)

   Synonym: napřáhnout se

Conjugation

Conjugation

Infinitive	rozpřáhnout, rozpřáhnouti	Active adjective	rozpřáhnuvší
Verbal noun	rozpřažení, rozpřáhnutí	Passive adjective	rozpřažený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	rozpřáhnu	rozpřáhneme	—	rozpřáhněme
2nd person	rozpřáhneš	rozpřáhnete	rozpřáhni	rozpřáhněte
3rd person	rozpřáhne	rozpřáhnou	—	—

The verb rozpřáhnout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	rozpřáhl, rozpřáhnul	rozpřáhli, rozpřáhnuli	rozpřažen	rozpřaženi
masculine inanimate		rozpřáhly, rozpřáhnuly		rozpřaženy
feminine	rozpřáhla, rozpřáhnula		rozpřažena
neuter	rozpřáhlo, rozpřáhnulo	rozpřáhla, rozpřáhnula	rozpřaženo	rozpřažena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	rozpřáhnuv
feminine + neuter singular	—	rozpřáhnuvši
plural	—	rozpřáhnuvše

Related terms

• napřáhnout
• přepřáhnout
• spřáhnout
• vypřáhnout
• zapřáhnout

 

Further reading

• “rozpřáhnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “rozpřáhnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “rozpřáhnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)