zarmoutit

Czech

Etymology

From za- +‎ rmoutit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzarmou̯cɪt]

Verb

zarmoutit pf

1. to sadden, grieve, chagrin

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zarmoutit, zarmoutiti	Active adjective	zarmoutivší
Verbal noun	zarmoucení	Passive adjective	zarmoucený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zarmoutím	zarmoutíme	—	zarmuťme
2nd person	zarmoutíš	zarmoutíte	zarmuť	zarmuťte
3rd person	zarmoutí	zarmoutí	—	—

The verb zarmoutit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zarmoutil	zarmoutili	zarmoucen	zarmouceni
masculine inanimate		zarmoutily		zarmouceny
feminine	zarmoutila		zarmoucena
neuter	zarmoutilo	zarmoutila	zarmouceno	zarmoucena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	zarmoutiv
feminine + neuter singular	—	zarmoutivši
plural	—	zarmoutivše

Related terms

• zarmoucený
• zármutek

 

Further reading

• “zarmoutiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “zarmoutiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zarmoutit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)