From ze- + ptát.
zeptat pf (imperfective ptát)
- (reflexive with se) to ask (another or oneself) [with na (+ accusative) ‘something’ and genitive ‘of someone’]
- Mohu se tě na něco zeptat? ― May I ask you something?
- Musíš se zeptat svého doktora. ― You can ask your doctor.
Conjugation
The verb zeptat does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
|
Transgressives
|
present
|
past
|
masculine singular
|
— |
zeptav
|
feminine + neuter singular
|
— |
zeptavši
|
plural
|
— |
zeptavše
|
- “zeptati se”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
- “zeptati se”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “zeptat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)