břeh

See also: breh

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech břěh, from Proto-Slavic *bergъ, from Proto-Balto-Slavic *bérgas, from Proto-Indo-European *bʰérǵʰos, from *bʰerǵʰ-.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbr̝ɛx]

• audio

  (file)

• Rhymes: -ɛx

Noun

břeh m inan

1. bank, shore (edge of river or lake)
2. shore, coast (edge of sea)

   Rychle plavala ke břehu. ― She swam quickly to the shore.

   Břeh byl velmi daleko. ― The shore was very far.

Declension

Declension of břeh (velar masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	břeh	břehy
genitive	břehu	břehů
dative	břehu	břehům
accusative	břeh	břehy
vocative	břehu	břehy
locative	břehu	březích
instrumental	břehem	břehy

Derived terms

• bezbřehý
• břehule
• nábřeží
• pobřeží

 

Further reading

• břeh in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• břeh in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• břeh in Internetová jazyková příručka