konstatovat
Czech
editEtymology
editBorrowed from French constater (from Latin cōnstō) + -ovat.
Pronunciation
editVerb
editkonstatovat impf or pf
- to state
Conjugation
editConjugation
| Infinitive | konstatovat, konstatovati | Active adjective | konstatující, konstatovavší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | konstatování | Passive adjective | konstatovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | konstatuji, konstatuju (coll.) |
konstatujeme | — | konstatujme |
| 2nd person | konstatuješ | konstatujete | konstatuj | konstatujte |
| 3rd person | konstatuje | konstatují, konstatujou (coll.) |
— | — |
| When the verb is used in perfective aspect, it does not have present tense and the present forms are used to express future only. When the verb is used in imperfective aspect, the future tense is a combination of a future form of být + infinitive konstatovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | konstatoval | konstatovali | konstatován | konstatováni |
| masculine inanimate | konstatovaly | konstatovány | ||
| feminine | konstatovala | konstatována | ||
| neuter | konstatovalo | konstatovala | konstatováno | konstatována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | konstatuje | konstatovav |
| feminine + neuter singular | konstatujíc | konstatovavši |
| plural | konstatujíce | konstatovavše |
Related terms
edit- See status
See also
editFurther reading
edit- konstatovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- konstatovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- konstatovat in Internetová jazyková příručka