provokovat
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
provokovat impf (perfective vyprovokovat)
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | provokovat, provokovati | Active adjective | provokující |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | provokování | Passive adjective | provokovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | provokuji, provokuju (coll.) |
provokujeme | — | provokujme |
| 2nd person | provokuješ | provokujete | provokuj | provokujte |
| 3rd person | provokuje | provokují, provokujou (coll.) |
— | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive provokovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | provokoval | provokovali | provokován | provokováni |
| masculine inanimate | provokovaly | provokovány | ||
| feminine | provokovala | provokována | ||
| neuter | provokovalo | provokovala | provokováno | provokována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | provokuje | — |
| feminine + neuter singular | provokujíc | — |
| plural | provokujíce | — |
Related terms edit
Further reading edit
- provokovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- provokovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- provokovat in Internetová jazyková příručka