vyprovokovat
Czech edit
Etymology edit
From vy- + provokovat.
Pronunciation edit
Verb edit
vyprovokovat pf (imperfective provokovat)
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | vyprovokovat, vyprovokovati | Active adjective | vyprovokovavší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | vyprovokování | Passive adjective | vyprovokovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | vyprovokuji, vyprovokuju (coll.) |
vyprovokujeme | — | vyprovokujme |
| 2nd person | vyprovokuješ | vyprovokujete | vyprovokuj | vyprovokujte |
| 3rd person | vyprovokuje | vyprovokují, vyprovokujou (coll.) |
— | — |
| The verb vyprovokovat does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | vyprovokoval | vyprovokovali | vyprovokován | vyprovokováni |
| masculine inanimate | vyprovokovaly | vyprovokovány | ||
| feminine | vyprovokovala | vyprovokována | ||
| neuter | vyprovokovalo | vyprovokovala | vyprovokováno | vyprovokována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | vyprovokovav |
| feminine + neuter singular | — | vyprovokovavši |
| plural | — | vyprovokovavše |
Related terms edit
Further reading edit
- vyprovokovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- vyprovokovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- vyprovokovat in Internetová jazyková příručka