třieti

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *terti.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈtr̝̊i̯ɛːci/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈtr̝̊iːci/

Verb

třieti impf

1. to rub
2. (reflexive with sě) to force one's way

Conjugation

Conjugation of třieti (class I)

infinitive	supine	verbal noun
třieti	třět	třěnie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	tru	třevě (-va)	třem (-me/-my)	–	třěvě (-va)	třěm (-me/-my)
2nd person	třeš	třeta	třete	tři	třěta	třěte
3rd person	tře	třeta	trú	tři	třěta	třěte

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	třěch	třěchově (-va)	třěchom (-me/-my)	třiech	třiechově (-va)	třiechom (-me/-my)
2nd person	třě	třěsta (-šta)	třěste (-šte)	třieše	třiešta (-sta)	třiešte (-ste)
3rd person	třě	třěsta (-šta)	třěchu	třieše	třiešta (-sta)	třiechu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	třěl	třěla	třěli	třěn	třěna	třěni
Feminine	třěla	třěle	třěly	třěna	třěně	třěny
Neuter	třělo	třěle	třěla	třěno	třěně	třěna

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	tra	trúce		třěv	třěvše
Feminine	trúci			třěvši
Neuter	tra, trúci			třěv, třěvši

Note: This table shows the most common forms of třieti around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Derived terms

• natřieti
• otřieti
• potřieti
• přětřieti
• rozetřieti
• setřieti
• trt
• třěnicě
• utřieti
• vetřieti
• vytřieti

 

Descendants

• Czech: třít

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “třieti”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění