třít

See also: trit and trit-

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech třieti, from Proto-Slavic *terti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈtr̝̊iːt]
• Rhymes: -iːt
• Homophone: tříd

Verb

třít impf

1. to rub
2. (reflexive with se) to spawn (about fish)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	třít, tříti	Active adjective	třevší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	třu	třeme	—	třeme
2nd person	třeš	třete	tři	třete
3rd person	tře	třou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive třít.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	třel	třeli	třen	třeni
masculine inanimate		třely		třeny
feminine	třela		třena
neuter	třelo	třela	třeno	třena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	třev
feminine + neuter singular	—	třevši
plural	—	třevše

Derived terms

• natřít
• otřít
• potřít
• přetřít
• rozetřít
• setřít
• třenice
• tření
• utřít
• vetřít
• vytřít

 

Related terms

• natírat
• otírat
• potírat
• přetírat
• rozetírat
• stírat
• utírat
• vtírat
• vytírat

 

Further reading

• “tříti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “tříti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “třít”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)