výrok

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech výrok, from Proto-Slavic *vyrokъ.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈviːrok]

Noun

výrok m inan

1. statement
2. proposition (logic)
3. verdict

Declension

Declension of výrok (velar masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	výrok	výroky
genitive	výroku	výroků
dative	výroku	výrokům
accusative	výrok	výroky
vocative	výroku	výroky
locative	výroku	výrocích
instrumental	výrokem	výroky

Further reading

• “výrok”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “výrok”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “výrok”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)