výt

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech výti, from Proto-Slavic *vyti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈviːt]
• Rhymes: -iːt
• Homophone: vít

Verb

výt

1. to howl

   Pes vyje na měsíc. ― The dog howls to the moon.

   V lese vyjí vlci. ― The wolves howl in the woods.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	výt, výti	Active adjective	vyjící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vyji, vyju (coll.)	vyjeme	—	vyjme
2nd person	vyješ	vyjete	vyj	vyjte
3rd person	vyje	vyjí, vyjou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive výt.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vyl	vyli	—	—
masculine inanimate		vyly		—
feminine	vyla		—
neuter	vylo	vyla	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	vyje	—
feminine + neuter singular	vyjíc	—
plural	vyjíce	—

Further reading

• “výti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “výti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “výt”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)