vrhnout

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vrhnúti, from Proto-Slavic *vьrgnǫti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvr̩ɦnou̯t]
• Rhymes: -r̩ɦnou̯t
• Hyphenation: vrh‧nout

Verb

vrhnout pf (imperfective vrhat)

1. to throw (to cause an object to move rapidly through the air)
2. (reflexive with se) to throw oneself (into something or onto somebody or something)
3. to throw up, vomit

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vrhnout, vrhnouti	Active adjective	vrhnuvší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vrhnu	vrhneme	—	vrhněme
2nd person	vrhneš	vrhnete	vrhni	vrhněte
3rd person	vrhne	vrhnou	—	—

The verb vrhnout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vrhl, vrhnul	vrhli, vrhnuli	vrhnut, vržen	vrhnuti, vrženi
masculine inanimate		vrhly, vrhnuly		vrhnuty, vrženy
feminine	vrhla, vrhnula		vrhnuta, vržena
neuter	vrhlo, vrhnulo	vrhla, vrhnula	vrhnuto, vrženo	vrhnuta, vržena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vrhnuv
feminine + neuter singular	—	vrhnuvši
plural	—	vrhnuvše

Related terms

• navrhnout
• návrh m
• odvrhnout
• odvržený m
• opovrhnout
• podvrh m
• podvrhnout
• podvržený m
• převrhnout
• rozvrh m
• rozvrhnout
• svrhnout
• uvrhnout
• vrh m
• zavrhnout
• zvrhlík m
• zvrhnout

 

Further reading

• vrhnouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vrhnouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vrhnout in Internetová jazyková příručka