hnát

See also: Hnat and hnať

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɦnaːt]

Etymology 1

Inherited from Old Czech hnáti, from Proto-Slavic *gъnati.

Verb

hnát impf

1. to drive (cattle, sheep etc)
2. to chase
3. to drive, propel, power (machine)
4. (figurative) to push, force

Conjugation

Conjugation

Infinitive	hnát, hnáti	Active adjective	ženoucí
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	ženu	ženeme	—	žeňme
2nd person	ženeš	ženete	žeň	žeňte
3rd person	žene	ženou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive hnát.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	hnal	hnali	hnán	hnáni
masculine inanimate		hnaly		hnány
feminine	hnala		hnána
neuter	hnalo	hnala	hnáno	hnána

Transgressives	present	past
masculine singular	žena	—
feminine + neuter singular	ženouc	—
plural	ženouce	—

Related terms

adjective

• hnací

 

nouns

• náhon
• oháňka
• pohon
• přeháňka
• sháňka
• shon
• výhon
• výhonek

 

verbs

• dohnat
• nadehnat
• nahnat
• obehnat
• odehnat
• ohnat
• pohánět
• pohnat
• popohnat
• prohnat
• předehnat
• přehnat
• přihnat
• rozehnat
• sehnat
• uhnat
• vehnat
• vyhnat
• zahnat

 

Further reading

• hnáti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• hnáti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• hnát in Internetová jazyková příručka

Etymology 2

Inherited from Proto-Slavic *gnatъ.

Noun

hnát m inan

1. long bone of a limb
2. (derogatory) limb

Declension

Declension of hnát (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	hnát	hnáty
genitive	hnátu	hnátů
dative	hnátu	hnátům
accusative	hnát	hnáty
vocative	hnáte	hnáty
locative	hnátu	hnátech
instrumental	hnátem	hnáty

Further reading

• hnát in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• hnát in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• hnát in Internetová jazyková příručka