nořit

See also: norit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *noriti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈnor̝ɪt]

Verb

nořit impf

1. (reflexive with se) to plunge, submerge
2. (reflexive with se) to immerse (into a feeling, task etc)

   Nořil jsem hlavu do spisů. ― (please add an English translation of this usage example)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	nořit, nořiti	Active adjective	nořící
Verbal noun	noření	Passive adjective	nořený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	nořím	noříme	—	nořme
2nd person	noříš	noříte	noř	nořte
3rd person	noří	noří	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive nořit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	nořil	nořili	nořen	nořeni
masculine inanimate		nořily		nořeny
feminine	nořila		nořena
neuter	nořilo	nořila	nořeno	nořena

Transgressives	present	past
masculine singular	noře	—
feminine + neuter singular	noříc	—
plural	noříce	—

Derived terms

• ponořit
• vnořit
• vynořit
• zanořit

 

Related terms

• nora
• norek
• norník

 

Further reading

• nořiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• nořiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• nořit in Internetová jazyková příručka