From o- + sopit.
osopit pf (imperfective sopit)
- (reflexive with se) to jump down one's throat, to snap, to speak sharply to
- „Zas takový nějaký dareba,“ osopil se naň, odrbaného vandrovníka, policejník. ― "Another such a villain" the police officer snapped at him, the ragged wayfarer.
Conjugation
Infinitive
|
osopit, osopiti
|
Active adjective
|
osopivší
|
Verbal noun
|
—
|
Passive adjective
|
—
|
The verb osopit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
|
Transgressives
|
present
|
past
|
masculine singular
|
— |
osopiv
|
feminine + neuter singular
|
— |
osopivši
|
plural
|
— |
osopivše
|
- “osopiti se”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
- “osopiti se”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “osopit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)