rozštěpit
Czech edit
Etymology edit
Inherited from Old Czech rozščěpiti. By surface analysis, roz- + štěpit.
Pronunciation edit
Verb edit
rozštěpit pf (imperfective rozštěpovat)
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | rozštěpit, rozštěpiti | Active adjective | rozštěpivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | rozštěpení | Passive adjective | rozštěpený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | rozštěpím | rozštěpíme | — | rozštěpme |
| 2nd person | rozštěpíš | rozštěpíte | rozštěp | rozštěpte |
| 3rd person | rozštěpí | rozštěpí | — | — |
| The verb rozštěpit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | rozštěpil | rozštěpili | rozštěpen | rozštěpeni |
| masculine inanimate | rozštěpily | rozštěpeny | ||
| feminine | rozštěpila | rozštěpena | ||
| neuter | rozštěpilo | rozštěpila | rozštěpeno | rozštěpena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | rozštěpiv |
| feminine + neuter singular | — | rozštěpivši |
| plural | — | rozštěpivše |
Related terms edit
Further reading edit
- rozštěpiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- rozštěpiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- rozštěpit in Internetová jazyková příručka