sloučit

Czech

Etymology

From s- +‎ loučit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈslou̯t͡ʃɪt]

Verb

sloučit pf

1. (transitive) to merge
2. (reflexive with se) to merge

Conjugation

Conjugation

Infinitive	sloučit, sloučiti	Active adjective	sloučivší
Verbal noun	sloučení	Passive adjective	sloučený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	sloučím	sloučíme	—	slučme
2nd person	sloučíš	sloučíte	sluč	slučte
3rd person	sloučí	sloučí	—	—

The verb sloučit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	sloučil	sloučili	sloučen	sloučeni
masculine inanimate		sloučily		sloučeny
feminine	sloučila		sloučena
neuter	sloučilo	sloučila	sloučeno	sloučena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	sloučiv
feminine + neuter singular	—	sloučivši
plural	—	sloučivše

Related terms

adjectives

• sloučený
• slučitelný

 

noun

• sloučenina

 

Further reading

• “sloučiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “sloučiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “sloučit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)