zemřít

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech zemřieti. From z- +‎ mřít.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzɛmr̝iːt]
• Hyphenation: ze‧mřít

Verb

zemřít pf (imperfective zmírat)

1. to die, to pass away, to decease

   Synonyms: see Thesaurus:zemřít

   Na co zemřel? ― What did he die of?

   Její kolegyně zemřela pod koly nezidentifikovaného auta. ― Her colleague died after being run over by an unidentified car.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zemřít, zemříti	Active adjective	zemřevší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zemřu	zemřeme	—	zemřeme
2nd person	zemřeš	zemřete	zemři	zemřete
3rd person	zemře	zemřou	—	—

The verb zemřít does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zemřel	zemřeli	—	—
masculine inanimate		zemřely		—
feminine	zemřela		—
neuter	zemřelo	zemřela	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	—	zemřev
feminine + neuter singular	—	zemřevši
plural	—	zemřevše

Further reading

• “zemříti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “zemříti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zemřít”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)