přítel

Czech

Etymology

From Proto-Slavic *prijateľь, from Proto-Indo-European *preyH- (“dear”).

Pronunciation

• IPA^(key): /ˈpr̝̊iːtɛl/

• audio

  (file)

Noun

přítel m anim

1. friend

Declension

Declension

	singular	plural
nominative	přítel	přátelé
genitive	přítele	přátel
dative	příteli, přítelovi	přátelům
accusative	přítele	přátele
vocative	příteli	přátelé
locative	příteli, přítelovi	přátelích
instrumental	přítelem	přáteli

Synonyms

• kamarád, kámoš

Antonyms

• nepřítel m

Derived terms

• přátelit se
• přátelský m
• přátelství n
• spřátelený m
• v nouzi poznáš přítele
• přízeň
• příbuzný

See also

• brach
• druh
• soudruh

Further reading

• přítel in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• přítel in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989