svěřit

Czech

Etymology

From s- +‎ věřit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsvjɛr̝ɪt]

Verb

svěřit pf (imperfective svěřovat)

1. to entrust, to trust (someone with something) [with do (+ genitive) ‘in’]

   Mohu Vám svěřit tajemství? ― Can I share a secret with you?

   Chceme ho svěřit do rukou Božích. ― We want to put our faith in God's hands now.

2. to confide (something to someone)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	svěřit, svěřiti	Active adjective	svěřivší
Verbal noun	svěření	Passive adjective	svěřený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	svěřím	svěříme	—	svěřme
2nd person	svěříš	svěříte	svěř	svěřte
3rd person	svěří	svěří	—	—

The verb svěřit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	svěřil	svěřili	svěřen	svěřeni
masculine inanimate		svěřily		svěřeny
feminine	svěřila		svěřena
neuter	svěřilo	svěřila	svěřeno	svěřena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	svěřiv
feminine + neuter singular	—	svěřivši
plural	—	svěřivše

Related terms

• svěřovat

 

Further reading

• “svěřiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “svěřiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “svěřit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)