dřít

See also: drit and Drit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech dřieti, from Proto-Slavic *derti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdr̝iːt]
• Hyphenation: dřít
• Rhymes: -iːt

Verb

dřít impf

1. to rub, chafe, grind
2. to slave away
3. to swot
4. (reflexive with se) to drudge, labour, toil

Conjugation

Conjugation

Infinitive	dřít, dříti	Active adjective	droucí, dřící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	dřu	dřeme	—	dřeme
2nd person	dřeš	dřete	dři	dřete
3rd person	dře	dřou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive dřít.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	dřel	dřeli	dřen	dřeni
masculine inanimate		dřely		dřeny
feminine	dřela		dřena
neuter	dřelo	dřela	dřeno	dřena

Transgressives	present	past
masculine singular	dra, dře	—
feminine + neuter singular	drouc, dříc	—
plural	drouce, dříce	—

Derived terms

• dřina
• odřenina
• odřít
• sedřít
• vydřiduch
• vydřít
• zedřený
• zedřít

 

Further reading

• dříti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• dříti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• dřít in Internetová jazyková příručka