English edit

 
English Wikipedia has an article on:
Wikipedia

Etymology edit

refer +‎ -ent

Pronunciation edit

Noun edit

referent (plural referents)

  1. (semantics) The specific entity in the world that a word or phrase identifies or denotes.
  2. That which is referenced.

Derived terms edit

Related terms edit

Translations edit

See also edit

Further reading edit

Anagrams edit

Catalan edit

Noun edit

referent m (plural referents)

  1. (linguistics) referent

Adjective edit

referent m or f (masculine and feminine plural referents)

  1. referencing, referring

Derived terms edit

Related terms edit

Further reading edit

Czech edit

Pronunciation edit

Noun edit

referent m anim

  1. presenter (of a report in a meeting)
  2. (journalism) reporter
  3. (rare) reporter (person who reports something)
  4. functionary, official, officer

Declension edit

Noun edit

referent m inan

  1. referent (the specific entity in the world that a word or phrase identifies or denotes)
    • 1990, Helena Běličová, Ján Sedláček, Slovanské souvětí:
      Neurčenost referentu je totiž v tázací větě impulsem pro adresáta, aby referenční neurčenost - aspoň z hlediska mluvčího - odstranil.
    • 1992, Slavia, Volume 61:
      Determinovaná NP je obvykle definována jako referenčně užitá NP, která presuponuje existenci referentu ve společném univerzu promluvy mluvčího a adresáta (neboli v řečové situaci, na komunikační scéně).
    • 1992, Naše řeč:
      Jsou-li determinátory v singuláru, mohou, podle kontextu, odkazovat bud k jedinému referentu, anebo k většímu počtu referentů.
    • 1999, Vladimír Havlík, Mezi jazykem a vědomím:
      Bezpochyby neřeknu, že nerozumím tvrzení „Braque inicioval kubismus" jen proto, že je mi dostupný nanejvýš deskriptivní způsob identifikace referentu jména „Braque".
    • 2002, Česká literatura, Volume 50:
      Eliminace referentu (de facto jeho vykázání mimo oblast významového směřování) se stala programní součástí saussurovské strukturální sémiotiky.
    • 2013, Lenka Gulová, Radim Šíp, Výzkumné metody v pedagogické praxi:
      Pro rozpoznání referentu (předmětu reálného světa) je podmínkou sjednaná konvence mezi mluvčími. Pojmenování referentu je sociálním činem vznikajícím na rovině sémantiky.

Declension edit

Related terms edit

See also edit

Further reading edit

  • referent in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • referent in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • referent in Internetová jazyková příručka
  • REFERENT in Nový encyklopedický slovník češtiny, czechency.org

Danish edit

Noun edit

referent

  1. referent (thing which word denotes)

Declension edit

Further reading edit

Dutch edit

Pronunciation edit

  • (file)

Noun edit

referent m (plural referenten, diminutive referentje n, feminine referente)

  1. (male or unspecified) expert, specialist
    Synonyms: deskundige, expert, specialist
  2. (Netherlands) someone who can provide information about a job applicant when requested; a reference
    Synonym: (Belgium) referentie

referent m (plural referenten)

  1. (semantics) the specific entity in the world that a word or phrase identifies or denotes; a referent

Latin edit

Verb edit

referent

  1. third-person plural future active indicative of referō

Lower Sorbian edit

Etymology edit

Borrowed from German Referent, from Latin referēns, present participle of referō.

Noun edit

referent m (feminine equivalent referentka)

  1. speaker (one who makes a speech to an audience)

Declension edit

Romanian edit

Etymology edit

Borrowed from German Referent, from Latin referens.

Noun edit

referent m (plural referenți)

  1. consultant, advisor

Declension edit