sunout

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech sunúti, from Proto-Slavic *sunǫti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsunou̯t]
• Hyphenation: su‧nout

Verb

sunout impf

1. to move slowly

   Po stole k ní sunul k ní ruku. ― He moved his hand on the table slowly towards towards her.

2. (reflexive with se) to move slowly (oneself)

   Sunul se ke dveřím. ― He moved slowly towards the door.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	sunout, sunouti	Active adjective	sunoucí
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	sunu	suneme	—	suňme
2nd person	suneš	sunete	suň	suňte
3rd person	sune	sunou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive sunout.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	sunul	sunuli	sunut	sunuti
masculine inanimate		sunuly		sunuty
feminine	sunula		sunuta
neuter	sunulo	sunula	sunuto	sunuta

Transgressives	present	past
masculine singular	suna	—
feminine + neuter singular	sunouc	—
plural	sunouce	—

Derived terms

• dosunout
• nasunout
• nasunutí
• odsun
• odsunout
• odsunovat
• odsunování
• odsunutí
• podsouvat
• podsun
• podsunout
• posun
• posunout
• posunovat
• posunování
• posunutí
• přesun
• přesunout
• přesunovat
• přesunování
• přesunutí
• přisouvat
• přisunout
• přísun
• sun
• vsunout
• vysunout
• vysunování
• vysunutí
• výsun
• zasouvat
• zasunout
• zasunování
• zasunutí
• zásun

 

Further reading

• sunouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• sunouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• sunout in Internetová jazyková příručka

Anagrams

• usnout